Zpravodaj Jazz Clubu Slaný č.167

Podrobnosti: Kategorie: Zpravodaj; Zveřejněno: 20. 5. 2014 20:08; Napsal Admin; Zobrazení: 6070

Vážení,

dovolte, abych Vás prostřednictvím dalšího čísla Zpravodaje pozvala na členskou schůzi Jazz Clubu Slaný, která se uskuteční 10. června 2014 v salonku restaurace Hamburk od 19 hodin. Jako již tradičně proběhne hodnocení uplynulé sezóny, bude uveřejněna zpráva o hospodaření za rok 2013 a především vznikne prostor k diskuzi nad tématy týkajícími dalších počinů klubu.

Pokud se ale na červnové schůzi neuvidíme, přeji Vám krásné letní měsíce, mnoho kulturních zážitků a těším se na Vaše podněty a příspěvky do dalších vydání.

Jana Pospíšilová

PHIL SHOENFELT & SOUTHERN CROSS

Jelikož dobře vím, kolik práce je třeba udělat, než se uskuteční koncert, který pořádá místní Jazz Club, mám vždy radost, když je plno. A to 4. dubna opravdu bylo. Sál na Střelnici je právě tak velký, aby i při malé návštěvnosti nebylo hudebníkům smutno… Dvacet platících z dálky a bez brýlí nevypadá tak tragicky jak ve skutečnosti vypadá. Tentokrát byl Šantán zaplněn do posledního místa, dokonce byly některými návštěvníky ignorovány rezervace na stolech. Není divu, do našeho městečka zavítala skutečná legenda – světoběžník Phil Shoenfelt.

Zde si dovolím drobnou osobní vzpomínku. Historky o tomto nadaném hudebníkovi jsem zaslechl někdy v roce 1998 od svého tehdejšího kolegy, který byl kamarádem Phila. Dokonce mi dal i jeho CD a opepřil vyprávění i o několik drogových příběhů ze života. Hudebníkův místy dramatický život se odráží v jeho tvorbě, tentokrát to není fráze. Na jeho koncert jsem se s kolegou nikdy nevypravil anžto pro samé „paření“ nebyl čas na kulturu. Asi jsem tušil, že na Shoenfelda půjdu jednou do Šantánu. Pro moji generaci byl znám především z vystupování s obdivovaným Nickem Caveem a kapelou Bad Seeds. Hudebník má však bohatší minulost – založil skupinu Khmer Rouge, hrál na společných vystoupeních s The Fall, Sonic Youth, jamoval s Jimem Jarmuschem.

Charismatik Shoenfeld nezklamal. Pravda, z barové stoličky u vstupu není moc dobrý rozhled, ale útočný zvuk se šířil i k mému stanovišti. Zachytil jsem dost rozjařených tváří, z čehož lze usuzovat, že kapela obecenstvo zaujala. Někteří zasloužilí členové Jazz Clubu však nálož decibelů neabsorbovali a rychle prchli. Ano, Jazz na Hradě to opravdu nebyl.

Zde je třeba vyzdvihnout snahu hlavního dramaturga Jazz Clubu Slaný, který ač patří téměř ke generaci otců zakladatelů, neustrnul a dokáže překvapit výběrem kapel i dnešní třicátníky. Ač má rád „ortodoxní“ jazz, servíruje posluchačům i vzdáleně příbuzné žánry a někdy se nebojí přijít i s někým vysloveně mimo (pro někoho) stojaté vody tradičního jazzu. Mám na mysli kapelu Monkey Business na 47. SJD. V následném rozhovoru pro náš Zpravodaj Pavel Mrázek z MB řekl: „Jazzová hudba musí šlapat, máme ji rádi, inspiruje nás, ale nesmí to být plné „autistických sól“. To už pak není hudba pro lidi, ale spíš pro ty muzikanty samotný. Jazz byl původně velká zábava, tančilo se, swingovalo, pak přišel Miles Davis a začala éra sól, tam by to nemělo směřovat. Duke Ellington a starý orchestry, to všechno byly zábavný koncerty, taneční muzika.“ Tesat do kamene. My v Jazz Clubu se musíme vážně zamyslet kam bárku našeho staroslavného klubu nasměrovat, tak aby neuvízla na mělčině nezájmu. A tentokrát se lodivod Jarda Čečrdle vyhnul zrádným útesům. Nadšené a početné publikum bylo důkazem.

Antonín Černínský

SOUL FOOD NIGHT 6

(Rastafidli Orkestra, Larika, Nauzea Orchestra)

sobota 19. dubna 2014 ve Slaném

Letošní ročník tohoto festivalu se velmi povedl, což se projevilo jednak vyváženou kvalitou jednotlivých vystupujících a optimálním počtem návštěvníků. Publikum bylo pestré napříč generacemi s mnoha známými návštěvníky z našich akcí. V úvodu večera se představili místní Rastafidli Orkestra, které mám možnost sledovat několikrát za rok při různých kulturních příležitostech v našem regionu. Novinkou pro mě byla změna výrazné transcendentální zpěvačky a trumpetistky Báry, kterou nahradila nová tvář Alžběta „Bettyna“ Dobnerová. Díky jinak posazenému hlasu, který podle mého názoru formovalo klasické hudební vzdělání, znějí skladby odlišně. Výsledek bych přirovnal ke změně automobilu z Alfa Romeo na WW. Jízda je mnohem komfortnější a spolehlivější, ale člověk se při ní zdaleka tolik nepobaví. Představena byla nová skladba, která je, jak se zdá psaná již na míru nové zpěvačce, nechám se tady překvapit jejich dalším směrem a vývojem.

Výrazným překvapením pro mě byla skupina Larika, kterou sem doposud neznal. Na první poslech bylo znát, že se jedná o velmi zkušené interprety a propracované hlasové aranže. Skupina si pohrává s mnoha styly a spojuje jejich fragmenty do působivé hudební koláže. Podmanivé a silné melodické linky mě příjemně zaujaly a připravily mi tak pozitivní hudební zážitek.

Nauzea Orchestra je velmi výrazná kapela, kterou bych popsal jako The Cure a Rammstein v heroinovém deliriu. Rozhodně zaujme, má svojí výraznou tvář, ale já osobně potřebu znovu je slyšet nemám. Nicméně pro všechny depresivní typy posluchačů, potácející se na hraně smyslu své existence, se jedná o jasnou volbu.

Nakonec bych rád poděkoval pořadatelům a popřál jim hodně štěstí do dalších ročníků, kterých se i já rád zúčastním.

Jiří Veličkov

Sonny Rollins – Road Show, vol.3

Letos třiaosmdesátiletý gigant tenorového saxofonu oznámil vydání již třetího pokračování jeho série Road Show. Disk vyjde na novém labelu Okeh, které vznikl v lednu loňského roku jako dcera Sony Masterworks. Doposud na této značce vyšly nahrávky lidem jako Bill Frisell, David Sanborn, John Medeski nebo Jeff Ballard.

Disk bude obsahovat nahrávky z let 2001–2012 z koncertů v Japonsku, USA a Francie. Raritou bude nahrávka „Patanjali“, která doposud na žádné desce Rollinse nebyla vydána. Bude–li i tento disk tak dobrý, jako předchozí dva díly, máme se coby posluchači na co těšit.

MUDr. J. Johanides

Mraz & Viklicky Duo Art–Together Again

ACT 9622–2, 2014

George Mraz – bass, Emil Viklický – piano

1. Dear Lover 2:48

2. Poem 6:34

3. Theme From 5^th Part Of Sinfonietta 5:34

4. A Bird Flew By 5:22

5. U Dunaja,u Prespurka 5:32

6. Austerlitz 3:47

7. Moon,Sleeping In The Cradle 4:09

8. Thank You,Laca 4:00

9. Up On A Fir Tree 3:21

10.Saw Grey Pingeon 5:07

11. In Holomoc Town 5:44

Začátkem letošního roku přišlo německé ambiciózní vydavatelství ACT producenta Siggiho Locha s novou řadou ve svém katalogu. Pod názvem Duo Art se od ledna objevilo několik disků duet ať již Philipa Catherina & Martina Winda, Gwilyna Simcocka & Yuri, Golubova & Joachima Kühna, nebo v únoru právě George Mraze & Emila Viklického.

Deska se jmenuje „Together Again“, a jak se zmiňuje Emil Viklický v rozhovoru pro časopis Jazz Podium, jde o znovuobnovenou spolupráci těchto skvělých hudebníků. Ti se setkali již na výborné nahrávce pro americký Milestone „Morava“ nebo na „Moravian Gems“, která vyšla u Cube–Metier. Repertoár tvoří kompozice Viklického nebo jeho aranžmá skladeb Janáčka a Fibicha, případně lidových písní.

O kvalitě obou hudebníků není třeba pochybovat a spolu s dokonalým zvukem nahrávky přináší disk přes padesát minut skvělé hudby a věřím, že tato nahrávka bude aspirovat na řadu cen hudební kritiky. Určitě by si je zasloužila.

MUDr. J. Johanides

Návrat SBB

Na festivalu Jazz nad Odrou ve Wroclavi se objevil soubor SBB v původním složení – Jozef Skrzek, Apostolis Anthimos a Jerzy Piotrowski.

V této sestavě soubor naposledy koncertoval během svého prvního (a zároveň také posledního) turné po Spojených státech. Bubeník Jerzy Piotrowski se poté rozhodl ukončit aktivní dráhu hudebníka a zůstal žít ve Státech. SBB od té doby vystřídali několik bubeníků, ale podle názorů kritiky i fanoušků již nikdy soubor nedosáhl takových kvalit jako v sedmdesátých letech v původním složení.

Nyní se tedy vrací na festival, na kterém vystoupil již v roce 1975 a z něhož existuje skvělý záznam, který v červnu loňského roku vydal label Gad Rec. V osmdesáti minutách je tu kapela zachycena ve své nejlepší formě a i kvalita nahrávky je výborná. Všem posluchačům tento záznam doporučuji.

Podle JF připravil Dr. J. Johanides

Ratko Zjaca – Now& Then

In+Out IOR CD 77110-2, 2011

Ratko Zjaca-g., Reggie Workman-b., Al Foster-dr., John Patitucci-b., Steve Gadd-dr., Stan Mitrovic-ts., Simone Zanchini-accord., Martin Gjakonovski-b., Adam Nussbaum-dr., Miroslav Vitous-b., Bart Platteau-fl., Ben Schröder-dr., Rendy Brecker-tp.

1. Out Of Body

2. Why We Are Here

3. The New Life

4. Welkome To Our Jungle

5. Great Ocean Road

6. Kandinski Night

7. Then & Now

8. Katarina

9. A Friend For Life

10. The Gate

Troufnul bych to tvrdit, že tohoto kytaristu chorvatského původu mnoho českých jazzových fandů nezná. A to v březnu roku 2012 koncertoval se svým souborem v rámci festivalu Jazz Meets World v klubu Jazz Time v Krakovské.

Po absolvování Záhřebské university přesídlil Zjaca do Holandska, kde vystudoval Rotterdam Conservatory a následně pak ve Spojených státech N. Y. University School Of Music. Kromě toho bral soukromé hodiny u takových osobností jako J. Pass, J. Hall, P. Metheny, M. Stern nebo J. Abercrombie.

Je to zdatný universální kytarista a tato deska – jeho slovy – přináší výběr toho nejlepšího, co na svých dosud vydaných deskách nahrál, a některé doposud nevydané nahrávky. Ostatně soupis jeho spolupracovníků je více než úctyhodný! Skladby pocházejí z desek z let 2000–2010 (A Day In Manhattan, Crossing The Border, Continental Talk, The Way We Talk) a všechny jsou z autorovy dílny. Obsazení ve skladbách se mění od dua přes trio, kvartet po kvintet.

Každému, kdo by měl zájem poznat lépe tohoto výborného kytaristu, bych tento disk doporučil.

MUDr. J. Johanides

Mozdzer, Danielsson, Fresco – POLSKA

Leszek Mozdzer – p., celesta., synt., vibrap., Lars Danielsson - cello, b., Zohar Fresco – perc., voc.

1. Chai Peimot 8:34

2. She Said She Was A Painter 4:11

3. Weeks/Shavuot 5:02

4. Yeaning For A Nest 2:37

5. Polska 7:07

6. Africa 3:18

7. KarMa Party 3:48

8. Norgon 6:21

9. Gsharin 3:46

10. Spirit 5:42

11. Are You Experienced? 7:36

Zatím poslední hudební počin tohoto hvězdného tria. Leszek Mozdzer je v Polsku superhvězda srovnatelná s hvězdami rocku či popu u nás nebo jinde v Evropě. Ostatně svým vzezřením k tomuto hvězdnému mýtu výrazně přispívá.

To však nic nemění na faktu, že je to brilantní pianista a skladatel, který již deset let s tímto triem vydatně koncertuje a nahrává. Hudba sou-boru je originální směsicí jazzu, klasické hudby, místy i popu. Skladby nejsou příliš rytmické, působí spíše meditativně či minimalisticky. Autorsky se na repertoáru tria podílejí všichni členové, přitom nahraný materiál působí naprosto kompaktně. Určitým vybočením z melancholie desky je poslední skladba Jimi Hendrixe „Are You Experienced?“ nahraná za pomoci Symfonického orchestru Polského rozhlasu s hostující Ewelinou Serafin na flétnu.

V Polsku disk získal platinovou desku hned při svém vydání a rozhodně bude patřit k nejúspěšnějším nahrávkám tohoto ambiciózního tria. Záznam vyšel v Polsku u firmy Outside Music, po světě ho však distribuuje proslulý ACT Music.

MUDr. Jaroslav Johanides

JAMES STANLEY HALL

(*4.prosince 1930 – †10.prosince 2013)

Slavný kytarista James Stanley Hall, zvaný Jim, změnil pozemské angažmá za nebeské. Odešel tak jeden z další dlouhé řady vynikajících jazzmanů. Hrát na kytaru začal poměrně brzo a už ve 13 letech hrával v rodném Clevelandu po barech. Začínal jako naprostý samouk, teprve později hru na kytaru studoval na Cleveland Institu of Music. Školu opustil v roce 1955 a přesídlil do Los Angeles. Začátek v LA měl těžký a tak skončil jako prodavač v antikvariátu s hudebninami. Počáteční potíže ale zdárně překonal a podařilo se mu získat angažmá v Chico Hamilton Quintetu. V kvintetu hrál dva roky a přešel do tria pod kapelnictvím Jimmy Giuffreho. Zde hrál tři roky a nastoupil k Elle Fitzgerald. Pak už následovalo jedno angažmá za druhým, od Bena Webstera, přes Boba Brookmayera, Johna Lewise, Zoot Simse, Paula Desmonda, Lee Konitze až k Billu Evansovi a řadě dalších.

V roce 1960 přesídlil do New Yorku a jenom výčet jako spoluhráčů by vydal na několik řádek. Přesto za zmínku jistě stojí jeho partnerství a spolupráce s klavíristou podobného zaměření, Billem Evansem. Společně vydali čtyři LP desky. Jejich nahrávky v duu jsou dodnes vysoce ceněné z hlediska muzikantského porozumění, jejich mistrovství a vyváženosti citu a rozumu. Podílel se i na interpretaci hudby Herbie Hancocka k vynikajícímu filmu slavného italského režiséra Michelangelo Antonioniho Zvětšenina.

Kromě hraní se také po roce 1960 začal Jim Hall věnovat práci studiového hráče a začal vyučovat na Berklee College of Music. Zajímavostí pro nás může být, že jeho prvním žákem, kterého učil hře na jazzovou kytaru, byl Rudy Linka. Přestože už za jeho života byl velice žádaným, uznávaným a respektovaným hráčem, prvního oficiálního uznání se mu dostalo až v roce 1997, kdy dostal od obce newyorských kritiků cenu jako nejlepší jazzový skladatel a aranžér.

Po dobu své dlouhé hráčské kariéry natočil jako kapelník přes třicet nahrávek, řadu dalších jako spoluhráč Byl pověstný také tím, že se při jakémkoliv nahrávání snažil zachytit co nejvěrnější kytarový zvuk. Při hraní běhen celé své muzikantské kariéry používal pouze tři kytary. Byl to jeho první nástroj Gibson ES-175 a potom ještě nástroje značky D’Aquisto a Sadowsky. Kombo, které používal, bylo Polytone Mini-Brute a zesilovač Walter Woods s před-zesilovačem Harry Kolbe GP-1.

Jimmy Hall byl určitě po Charlie Christianovi a Wess Montgomerym nejvlivnějším a nejnapodobovanějším kytaristou moderního jazzu.

Stanislav Novotný

Zemřel Chico Hamilton

Koncem loňského roku, 25. listopadu 2013, zemřel v New Yorku legendární bubeník, skladatel a bandleader Chico Hamilton, jeden z hlavních představitelů cool jazzu. Bylo mu 92 let.

Narodil se 21. září 1921 v Los Angeles jako Foreststorn Hamilton. Svoji uměleckou dráhu zahájil poměrně brzy. Již jako 19letý koncertoval s big bandem Lionela Hamptona, po ukončení vojenské služby hrál s bandy Counta Basieho, Jimmyho Mundyho nebo Charlie Barneta. V roce 1952 se stal členem slavného „kvarteta bez piana“ Garryho Mulligana, kde na trubku hrál Chet Baker. Krátce nato založil i vlastní kvintet, který byl považován za esenci cool jazzu. Hrál v obsazení: flétna/alt sax, kytara, housle, basa, bicí. Tento soubor je zachycen i ve filmu „Jazz On A Summer‘s Day“ z festivalu z Newportu 1958.

Hamilton jako kapelník patřil také k velkým hledačům talentů. Jeho souborem prošli např. Ron Carter, Eric Dolphy, Charles Lloyd, Jim Hall, Gabor Szabo nebo Larry Coryell. V šedesátých letech se začal soustředit na tvorbu hudby k filmům. Např. v roce 1965 to byla hudba k Polańskeho filmu „Wstręt“. Skládal také hudbu pro řadu televizních programů.

V roce 2004 získal titul NAE Jazz Master a v roce 2007 Living Jazz Legend. V roce 2011 nahrál a vydal album „Revelation“ a těsně před smrtí dokončil desku „Inquiring Minds“. Vydání se již bohužel nedočkal.

Podle JF připravil Dr. J. Johanides

Ivan Dominák – Nekrolog

(*20.2.1935 – †25.12.2013)

Odešla další legenda československého jazzu. Ve věku nedožitých sedmdesátých devátých narozenin zemřel Ivan Dominák, vynikající bubeník a vedoucí mnoha malých skupin.

Narodil se v Martině a maturoval v Bratislavě. Už od studentských let se věnoval hře na bicí nástroje, zpočátku jako autodidakt. Teprve později studoval hru na bicí u profesora Josefa Doubka na plzeňské konzervatoři. V roce 1953 orchestr Gustava Broma hodně účinkoval v Bratislavě a Ivan Dominák dostal od kapelníka nabídku na angažmá v jeho kapele, kterou přijal. Po čtyřech letech odešel spolu s kontrabasistou Luďkem Hulanem do Prahy, kde se stali členem nonetu Karla Krautgartnera. V roce 1958 vzniklo slavné jazzové seskupení Studio 5 vedené Karlem Velebným, které tehdy určovalo směrování našeho jazzu a Ivan Dominák byl pochopitelně u toho až do roku 1962. Když v roce 1960 vznikl Taneční a Jazzový orchestr československého rozhlasu (TOČR a JOČR) pod vedením opět Karla Krautgartnera, stal se jejich členem až do roku 1970.

Po opuštění hraní v rozhlasovém big bandu spolupracoval s vokální skupinou Linha Singers a začal se také věnovat pedagogické činnosti na LŠU a zároveň navázal spolupráci s Barok Jazz kvintetem, kde se výrazně podílel na uvádění nových kompozic současných českých a slovenských skladatelů. Koncem sedmdesátých let min. stol. ještě spolu s Emilem Viklickým, Františkem Uhlířem a zpěvačkou Evou Svobodovou vedl krátce Trio Ivana Domináka. Ve stejně době, kdy spolupracoval s Barok Jazz kvintetem, už také souběžně hrál se Swing kvartetem, se kterým vystupoval až do své smrti. S tímto souborem dokonce reprezentovali v roce 1982 naši republiku v Japonsku.

Během své dlouhé muzikantské kariéry se podílel na celé řadě nahrávek, protože byl velice přizpůsobivým bubeníkem a proto dostával nabídky na studiovou práci. Ve své době jistě patřil k bubenické špičce v rámci celé naší republiky.

Stanislav Novotný

Cena pro genia

Jedenačtyřicetiletý jazzový pianista Vijay Iyer získal v roce 2013 cenu MacArthurovy nadace, která se nazývá „Cena pro genia“. Tento syn indických emigrantů, který se však již narodil v USA, se tak stal jedním z 24 oceněných osobností z oblasti vědy a umění a získal 625 000 USD. Tato částka je vyplácena v průběhu pěti let a oceněný ji může použít k jakémukoliv účelu.

V odůvodnění získání ceny je napsáno, že Iyer je mimořádně talentovaný jazzový skladatel a pianista, který přináší do jazzové hudby nové koncepce, překračuje linie mezi tradicí a avantgardou a svojí hudbu prezentuje nejenom s vlastními soubory, ale také v divadelních projektech a výukové činnosti. K tomuto úspěchu se přidalo ještě jmenování Vijay Iyera profesorem na katedře hudby na Harvardské univerzitě v Bostonu.

Tento skvělý americký pianista indického původu doposud vydával své nahrávky u německé prestižní značky ACT. Od letošního roku však přechází ke konkurenční firmě Manfreda Eichera, ECM, u které plánuje již na březen vydání nového disku „Mutations“. Obsahovat bude jak sólové skladby na piáno, tak i desetidílnou svitu Mutations I-X pro smyčcový kvartet, piáno a laptop. Nahrávání probíhalo ve známém newyorském studiu Avatar. Dalším projektem Iyera pro novou firmu by mělo být album duetů na dvě piána s Craigem Tabornem a nová nahrávka regulérního Iyerova tria. Fanoušci tohoto fenomenálního pianisty se tedy mají na co těšit.

MUDr. J. Johanides

Down Beat vs. Grammy

O téměř 25 tisíc hlasů z celého světa se opírá již 78. anketa čtenářů renomovaného amerického jazzového časopisu Down Beat z uplynulého roku. Publicista Frank Alkyer uvádí, že čtenáři tohoto časopisu jsou považováni za vysoce kultivované a přemýšlivé, proto má anketa značnou váhu. Přes tuto sofistikovanost čtenářů se člověk stejně nemůže ubránit dojmu z jejich určité setrvačnosti, protože anketě vévodí známá, léty prověřená jména. A i když v současné scéně najdeme mnoho výjimečně talentovaných hudebníků, na špici ani jedné z 34 kategorií se s žádným z nich nesetkáme. Nový jazzový mesiáš ani věrozvěst se nekoná, snad příště.

Do Síně slávy vstoupil letošní šedesátník Pat Metheny, který zároveň vyhrál kategorii kytaristů. Za absolutního vítěze však můžeme považovat osmdesátiletého saxofonistu Wayne Shortera, který vévodí hned pěti kategoriím: Jazzman roku, Jazzové album roku (Without a Net, Blue Note), Jazzová skupina (Wayne Shorter Quartet), Skladatel roku a v nástrojích ještě vyhrál soprán saxofon.

Svými alby se mezi nejlepších pět dále dostali: Keith Jarrett /Gary Peacock /Jack DeJohnette: Somewhere (ECM), John McLaughlin and the 4th Dimension: Now Here This, Chick Corea /Gary Burton: Hot House a Branford Marsalis Quartet: Four MFs Playin´ Tunes. Za nejlepší historické album je považováno Miles Davis Quintet: Live In Europe 1969 – Bootleg Series, Vol.2 (Columbia/Legacy). A protože se Down Beat věnuje byť skromněji i jiným stylům volili čtenáři tradičně i Nejlepší bluesové album, kterým bylo zvoleno Locked Down (Nonesuch) Dr.Johna, a ve spřízněných žánrech zabodoval Donald Fagen se Sunken Condos (Reprise).

A zde jsou výsledky ostatních kategorií. Big Band:Jazz at Lincoln Center Orchestra, Trumpeta: Wynton Marsalis, Trombon: Trombone Shorty, Alt saxophon: Kenny Garrett, Tenor saxophon: Sonny Rollins, Baryton saxophone: Gary Smulyan, Klarinet: Anat Cohen, Flétna: Hubert Laws, Piano: Keith Jarrett, Keyboard: Herbie Hancock, Varhany: Joey DeFrancesco, Kontrabas: Christian McBride, Baskytara:Stanley Clarke, Housle: Regina Carter, Bicí: Jack DeJohnette, Vibrafon: Gary Burton, Percussion: Poncho Sanchez, Různé nástroje: Béla Fleck (banjo), Zpěvačka: Diana Krall, Zpěvák: Kurt Elling, Aranžér: Maria Schneider, Nahrávací společnost: Blue Note, Bluesman: B.B. King, „Beyond“ umělec nebo skupina: Robert Glasper Experiment.

Své vítěze vyhlásil v lednu letošního roku ve Staples Centre v Los Angeles i 56. ročník Grammy Awards. Z 84 kategorií, které zahrnují snad všechny hudební oblasti, vyjímám jen ty, které se týkají jazzu. Přestože má americká akademie jiný úhel pohledu než anketa Down Beatu, setkáváme se i zde s Wayne Shorterem, který vyhrál kategorii Nejlepší improvizované sólo, a to ve skladbě Orbits (z alba Without a Net, Blue Note). Cenu za Nejlepší instrumentální aranžmá získal Gordon Goodwin za On Green Dolphin Street (Gordon Goodwin´s Big Phat Band, Telarc).

Nejlepší jazzové instrumentální album vyhrála Terri Lyne Carrington s Money Jungle: Provocative in Blue (Concord Jazz), která za sebou nechala alba Gary Burton: Guided Tour (Mack Avenue), Gerald Clayton: Life Forum (Concord), Kenny Garrett: Pushing the World Away (Mack Avenue) a Christian McBride: Out Here (Mack Avenue). Nejlepší jazzové album ve velkém obsazení pak získal Randy Brecker s Wlodek Pawlik Triem & Kalisz Philharmonic: Night in Calisia (Summit Records). Gramofonek za vokální album vyhrál Gregory Porter za Liquid Spirit (Blue Note) a za latin jazzové album Paquito D´Rivera and Trio Corrente za Song for Maura (Sunnyside /Paquito Records).

A u alb již zůstaneme. Jazzu blízkou bluesovou oblast vidí akademie následovně: cenu za Best Blues Album si odnesli Charlie Musselwhite a Ben Harper za společný projekt Get Up! před James Cotton: Cotton Mouth Man (Alligator), Beth Hart & Joe Bonamassa: Seesaw (J&R Adventures) a Bobby Rush: Down in Louisiana (Deep Rush). Kategorii Nejlepší tradiční R&B výkon vyhrál bluesový kytarista a zpěvák Gary Clark Jr. se skladbou Please Come Home z alba Blak and Blu. A do třetice, cenu za Nejlepší historické album si odnesli The Rolling Stones za svůj záznam z turné po Irsku z roku 1965 s názvem Charlie Is My Darling. Není bez zajímavosti, že reunion Led Zeppelin vyhráli kategorii Best Rock Album za záznam koncertu z roku 2007 v Londýně, který vyšel pod názvem Celebration Day a kde hrají převážně bluesový repertoár.

Jaroslav Čečrdle

Pocta pro Cecila Taylora

Cecil Taylor (84), americký avantgardní pianista, se stal jedním z držitelů Kyoto Price. Ceny, která připomíná Nobelovu cenu a kterou uděluje japonská nadace Inamori Foundation v oblasti technologií, vědy, umění a filozofie. Cena představuje částku 50 mil. Jenů (asi 510 000 USD) a je udělována jednou za 4 roky.V roce 2009 se stal jejím držitelem francouzský skladatel a dirigent Pierre Boulez. Dalšími dvěma oceněnými byli Ing. elektroniky Dr. Robert H. Dennard a biolog Dr. Masatoshi Nei.

Ve jmenovacím dekretu se uvádí, že Cecil Taylor patří k nejvýznamnějším světovým jazzovým hudebníkům, který svojí tvorbou a hrou otevřel nové horizonty improvizace a skladby v jazzu.

Slavnostní ceremoniál s předáváním cen proběhl 11. listopadu 2013 ve městě Kyoto.

Podle JF připravil Dr. J. Johanides

Návrat Swingu?

Svítá na lepší časy swingové muziky? Zda tomu tak je, ukáže až čas, ale náběh tu určitě je. A to přes tanec. Swing byla vždycky muzika, na kterou se tančilo. Rodina tanců vyvinutých se swingovou hudbou v první polovině dvacátého století se k nám vrací.

I u nás se začínají objevovat tančírny swingu. Dokonce tanečníci, kteří mají zájem, si mohou v těchto tancích zasoutěžit. Tradiční soutěž se jmenuje Jack & Jill. Přibývá i tanečních swingových festivalů a v Praze třeba trval tři dny. V pražské Lucerně na zdejších swingových večerech každý rok vystupuje i Ondřej Havelka a jeho dcera.

Swing je zábava a lidi, kteří do tančíren chodí, tenhle styl prostě baví. K tomu patří i patřičné oblečení ve stylu retro a hlavně pohodlné tenisky. Celý večer se tanečníci učí swingové tance a pak jdou do tančírny.

Nejvýznamnějším tancem této éry je Lindy Hop, tanec pocházející z Harlemu, ale patří sem i u nás kdysi populární charleston, shag a balbou. Mimo USA se název swing používá všeobecně pro všechny tance swingové éry. Méně známý je fakt, že charleston byl pojmenovaný podle přeletu Atlantiku Charlesem Lindberghem v roce 1927. První náznak znovuzrozeného swingu dorazil do Prahy až po roce 1990, kdy se tu natáčel film Swing Kids, vyprávějící příběh tří kamarádů z před-válečného Berlína. V posledních pěti letech se swingové tančírny rozrostly, ale pořád je to záležitost velkých měst. Ale ani ti, kteří tuhle hudbu nemají v oblibě, nemusí hned ohrnovat nos. Pro ně je tu třeba ještě trochu modernější odnož této hudby, elektroswing.I když pravověrní swingaři nad ním ohrnují nos.

Na swing chodí lidé bez rozdílu věku. Rodiče přivedou své velké děti, a děti naopak své rodiče. Pro muzikanty je to jenom dobře a tak nezbývá jenom doufat, že mnoho swingových kapel, ať profesionálních či amatérských, najdou své tančírny a budou své umění předvádět nejen na koncertech, ale především při tanci. Kéž by se tak stalo co nejdřív.

Stanislav Novotný

August 2014

August je název nové divácké ankety Vinohradského divadla, ve které se hlasuje pro inscenace, jež měly premiéru v předešlé sezóně. V letošním roce měli diváci možnost hlasovat prostřednictvím internetových stránek či osobně pro devět inscenací v pěti kate-goriích ze sezóny 2012/2013.

Cenu za nejlepší hudbu obdržel skladatel, dirigent, jazzový pianista a aranžér Kryštof Marek za originální autorské úpravy písní Karla Hašlera pro inscenaci divadelní revue Pavla Kohouta Hašler. Ta získala prvenství také v dalších kategoriích: scénografie, hudba a nejlepší inscenace. V kategorii nejlepší scénografie se na první místo diváci zařadili také hru Zkrocení zlé ženy, ceny za herecké výkony získali Dagmar Havlová a Viktor Preiss.

Keramické sošky byly oceněným slavnostně předány 11. března 2014 v divadelní zkušebně.

Jana Pospíšilová

Southern Rock & Blues

sobota 17. května 2014, Kolín

Festivalový 3. ročník se uskuteční v sobotu 17. května 2014 podle osvědčeného schématu. Odpoledne od 13:00 do 18:00 venku v Kutnohorské ulici první čtyři kapely jako „návnada“ pro diváky a rozjezd celé akce. A na koho se můžete těšit? EL CAMINO z České Třebové, jejichž boogie má hodně blízko k ZZ Top, prapor blues pak pozvednou jedineční propagátoři této hudby LUBOŠ BEŇA & CHARLIE SLAVÍK - SK/CZ, další jižanskou kapelou budou BLACKIES z Mladé Boleslavi, kteří rozjedou svůj typický southern rockový set a odpolední část programu zakončí svým vystoupením KARLOVY HRAČKY – bluesrocková parta z Boskovic hrající s tříčlennou dechovou sekcí.

Večer od 19:00 v sále MSD v Kolíně můžou diváci vidět tyto vystupující BLUESBERRY z Prahy s Petarem Introvičem v čele, první zahraniční host bude z Itálie – SMOKEY FINGERS nám svým kytarovým southern rockem mohou trochu připomenout francouzské Nat-chez a jejich vystoupení z roku 2013, hlavní hvězdou ročníku bude holandská kapela LIVIN´BLUES Xperience – bluesový a bluesrockový pokračovatel u nás známých a slavných Livin´Blues.

V předsálí bude vystupovat Martin Chik – Cz (Praha). Čest uzavřít příští ročník našeho festivalu připadne na BLUE BROTHERS z Prahy – česká revivalová obdoba slavných Blues Brothers.

Více informací naleznete na www.rockblueskolin.cz

JAZZOVÉ LÁZNĚ 2014

28. 6. – 5. 7. 2014, Lázeňská kolonáda Mariánské Lázně

Již 14. ročník festivalu proběhne v týdnu na přelomu června a července v Mariánských Lázních. Návštěvníci si budou moci poslechnout každý den od 15 hodin koncert na kolonádě, a to zdarma. Festival zahájí MEMORY JAZZ BAND MARIÁNSKÉ LÁZNĚ v sobotu 28. 6. 2014, v dalších dnech budou následovat JH BIG BAND HRADEC KRÁLOVÉ, DÁJA ŠIMÍ-ČKOVÁ + SHADDE YADDA QUARTET PRAHA, DIXIELAND PLANÁ, AK BAND ZUŠ BEDŘICHA SMETANY PLZEŇ, PILSNER JAZZ BAND, BIG GANG CHEB a závěrečný koncert v sobotu 5. 7. 2014 bude patřit THE PRAGUE´S AVIATICS DIXIELAND.

Více informací naleznete na www.jazzove-lazne.cz

The Cupcake Collective

Před jazzclubovou letní pauzou zahrají na jazzovém večeru The Cupcake Collective – mladá, energická kapela složená ze studentů pražských konzervatoří. The Cupcake Collective hrají moderní jazz a funky s kreativním přesahem k post bobu a hip hopu. Jsou nováčkem na české scéně, který se ale rychle dere nahoru, a to hlavně díky své snaze udělat z každého koncertu obrovskou párty.

Lukáš Kroulík – klávesy

Ondra Čížek – saxofon

Honza Kusovský – baskytara

Tonda Procházka – bicí

~~Připravujeme na pátek 16. května 2014 od 20:00~~

~~v klubu Šantán.~~

Koncert se uskuteční na začátku sezóny 2014/2015.

O termínu Vás budeme informovat na našich webových stránkách.

Do tohoto čísla přispěli: MUDr. Jaroslav Johanides, Stanislav Novotný, Jaroslav Čečrdle, Mgr. Jana Pospíšilová, Ing. Jiří Veličkov, Antonín Černínský

Fotografie: Otto Falcník, Michal Guzi,Bob Hsiang (www.nytimes.com), dále čerpány z www.guitarshoptv.com, www.sbb-band.pl, www.theredlist.com, thecenterforthearts.org, www.circlecinema.com , www.discogs.com, www.ratkozjaca.com, www.jazztopad.pl.

Vydává Jazz Club Slaný. Vychazí nepravidelně dle potřeby.

Nepodléhá registraci podle § 3 zák. 81/66 Sb. Neprodejné.

Odpovědný redaktor: Mgr. Jana Pospíšilová.

Toto číslo vyšlo 7. května 2014.